Jak začít a přitom neskončit?
Začátky. To jsou omamné chvíle plné síly, energie, rozhodnutí, očekávání a takového toho „já to dokážu, však uvidíte“. No ale také je to rozpačité pošlapávání na místě, váhání, spousta neznámých a s tím spousta rad od všech ostatních a uvědomění si našich nedostatků a myšlenek na to, že „já to tedy nedám, měli jste pravdu“.
Rozhodnutí, že budu psát nebo dokonce že ze mě bude spisovatel nese s sebou samozřejmě plno otázek a tápání. Je fajn to vzít za správný konec, respektive za oba konce, tedy mít ten elán, že tedy odteď budu psát a zároveň jakousi pokoru a přijmout fakt, že ještě ze mě ten spisovatel není. Pokud totiž svou spisovatelskou dráhu budu živit pouze nadšením, může mi ta pýcha způsobit pád. Jinými slovy je sice dobré mít zdravé sebevědomí a psát si podle sebe, ale dělat začátečnické chyby řadu let jen proto, že odmítám rady druhých, není úplně moudré. A na druhou stranu pokud se necháte příliš převálcovat rady ostatních nebo dokonce od někoho nechat očkovat, že vy fakt psát neumíte, možná tak svět přichází o dalšího dobrého spisovatele.
Takže rozumně, najít rovnováhu, a s chutí i s pokorou do toho.