Ti, kterým se narodíš

2020, Ikar

Když se mladým manželům narodí dcera, nemají ponětí o tom, že jim zároveň do rodiny přibyla i malá glosátorka jejich každodenních radostí a strastí. Očima dítěte, které svět kolem sebe komentuje vyspělým vnitřním hlasem, nahlížíme na životy dvou lidí, kteří žijí spolu, a přesto každý sám. Tehdy ještě netuší, že o devatenáct let později bude v tom velkém světě, kde jí dřív všechno připadalo tak okouzlující, stejně ztracená jako její rodiče. V poutavé novele autorka nevšedním způsobem nahlíží na všední problémy nás všech a vtipně vypráví o hledání sebe sama, stereotypech, snech, o rodičích a jejich dětech.

Barák

2019, Nakladatelství Petra Štengla

Jak moc známe své blízké? Denně je potkáváme, bydlíme s nimi pod jednou střechou, a myslíme si, že o nich víme všechno.  „Barák“ je vyprávěn stárnoucí vdovou, která pozoruje své sousedy, kteří na rozdíl od ní prožívají své životy. Působí jako přízrak, co se plouží z domu do obchodu a zpět, jinak vysedává u otevřeného okna činžovního domu. Její stereotyp nahlodá událost, která se dotkne přímo ji a ona prochází proměnou a nachází v sobě opět ženu.  Osud zamíchá i se životem její dcery alkoholičky a jednoho z nájemníků tak, že je těžko říct, jak moc můžeme druhé poznat či pochopit.

Odraz ode dna

2017, Malvern

Žijeme všichni v jednom světě a všichni sníme, doufáme, a pak děláme chyby a stárneme.
Tak jako postavy povídek ze sbírky Odraz ode dna, které mají jedno společné: blíží se ke dnu a možná se od něj odrazí, možná ne. Autorčin strohý styl poukazuje na všednost života, ale zároveň je z něj cítit naléhavost. Naléhavost roztouženého mládí i stárnoucích žen a pak taky těch, co jim trochu ujíždí vlak. Anebo ujíždějí oni něčemu, co si kdy vysnili, aniž by si to ale sami přiznali, a žijí zkrátka tak, jak nejlépe umějí – na první pohled obyčejně, i když jde o vyvrhele, násilníky či jen o nešťastné lidi.

V Tichu

2016, Euromedia

Pozoruhodná novela mladé autorky zachycuje výsek života bezejmenné hrdinky, mladé holky, pro niž se v patnácti otvírá lákavý svět dospělých, plný zdánlivě neomezených možností. Zprvu citlivá a jaksi popudlivá k životu se snaží probojovat tak trochu zoufalým způsobem k čemukoliv, co připomíná štěstí. Ale brzy se dostane do věku, kdy si uvědomí, že karty, které byly rozdány, se už nezmění. Neustále se snaží něco rychle změnit, rychle žít, rychle dobýt svět, a přitom se nehne z místa. Její pubertální boj o lepší život střídá boj dospělé ženy, jejíž snaha neustále být lepší než ostatní vyznívá marně v patnácti, ve dvaceti i ve třiceti. A nemění se ani bar Ticho, kam se v noci chodí skrýt před realitou… a sama před sebou.

Čtyři stěny

2012, Dauphin, Cena Máchova růže od Akademie literatury české

Souboru povídek dominují obrazy obyčejných osudů ve všedních situacích, které tak často odhalují marnost, bezvýchodnost, úzkost z budoucnosti. Postavy své banální rutiny provázejí dialogy plnými intrik, zástěrek i manipulací, komentáři, jimiž klamou sebe i své blízké. Jen tak mohou v tomto světě obstát. Protože jinak nic není.